Historie dolu Mayrau začala 23. července 1874. Toho dne zahájila Pražská železářská společnost na vrchu Homolka u Vinařic hloubení jámy. Uhelná sloj o mocnosti 9 m byla odkryta 28. září 1878 v hloubce 515,2 m. Důl byl slavnostně pojmenován po tehdejším předsedovi správní rady JUDr. Kajetánu Majerovi, svobodném pánu z Mayrau. Pro zlepšení efektivnosti těžby a větrání se v letech 1981 až 1984 padesát metrů východně od první vyhloubila druhá jáma nazvaná Robert. Jméno dostala podle Florentina Roberta, jednoho z majitelů těžební společnosti. Po spojení obou jam překopem a jejich úplném vystrojení byla k dolu vybudována železniční vlečka.
Důl postupně dosáhl hloubky 527 metrů. Za celou dobu jeho existence z něj bylo vytěženo 34 milionů tun uhlí. Těžba zde byla ukončena roku 1997.
Mayrau byl nejen jedním z největších kladenských dolů, ale také dolem s nejpestřejší minulostí. Těžba zde probíhala v mimořádně těžkých geologických podmínkách, důlní otřesy, požáry a zápary nebyly ničím výjimečným. I proto zde vznikla báňská záchranná služba už roku 1924.Současně se na dole Mayrau také rychle uplatňovaly nové metody těžby. Protože život na této bezmála legendární šachtě sledovala řada kronikářů, fotografů i odborných pracovníků, pochází odtud největší množství dokladů dokumentujících těžbu uhlí v oblasti Kladenska. I proto byl vybrán jako místo, kde vznikne hornický skanzen s dokumentačním a studijním střediskem.
Důl Mayrau - stručná chronologie
1874 - začátek hloubení první jámy (Mayrau)1878 - odkrytí první uhelné sloje
1881 - začátek hloubení druhé jámy (Robert)
1924 - vznik báňské záchranné služby
1928 - zavedení nátřesných žlabů
1932 - zavedení sbíjecích kladiv
1933 - zkoušky prvního stěnového porubu
1943 - první zaplavovací zařízení
1960 - využívání hydromechanizace
1997 - ukončení těžby